Anděl míru Jan Amos Komenský

Detailní popis produktu

Kniha Anděl míru vychází pod editorským dohledem vysokoškolského pedagoga pana profesora Jana Kumpery v edici Inovace Republiky.

Tento spis, latinsky Angelus pacis, je rozsahem nevelké dílo (60 paragrafů), ale patří k vrcholu Komenského tvorby. „Pojednání bylo napsáno jako memorandum určené mírovému jednání v nizozemské Bredě, kterým byla koncem července 1667 ukončena námořní a obchodní válka mezi Anglií a Nizozemím." Autor zde vyjadřuje touhu po věčném míru. Odsuzuje každou válku, a to i náboženskou. Nadřazeny jsou hodnoty především mravní. Na začátku spisu se Komenský obrací ke králům a vyslancům států, kteří jsou shromážděni v Bredě. Hlásá mír celému světu. Ukazuje poničené země válkou a poukazuje především na lid, který trpí a čeká na kladný výsledek shromáždění. Vyslance nazval jako vyslance míru a žádal, aby se dle tohoto oslovení také chovali. Předesílal, že jsou především zástupci společného blaha, jednoho jména a věci. Mělo by se jednat bez zbytečného násilí a podvodu, bez vidiny obohacování se na druhých. Komenský se snaží oběma stranám vštípit nenávist k válce a lásku k míru. Také však zdůrazňuje, že se snaží nestranit nikomu. Vidí oba státy silně vyzbrojené. Z tohoto nebezpečí se snaží udělat spojenectví. Oba můžou být přece sobě hradbou. Tyto dva národy podle Komenského zapomínají, že moře nepatří jim, ale Bohu. Nikdy nikomu neřekl, aby panoval nad mořem. Komenský je napomíná a navrhuje, aby právě skrze moře začali všichni spolupracovat. Podle autora Bůh dokáže odpustit lidskou hloupost a chystá lék proti šílení. Zde se objevuje také motiv světla jako motiv míru, pravdy a dobra. Zasazuje se o uzavření míru mezi státy, lidem, křesťany, aby mohli tak přinést ostatnímu světu světlo, mír a spásu. Na konci spisu opět oslovuje vyslance jako vyslance míru a žádá, aby měli na mysli nejen plány lidské, ale také plány božské. Za cíl si mají vzít ne válku, ale mír a proto vyjednávání má být vedeno umírněně, upřímně a s myslí otevřenou. Na závěr vyslovuje Komenský přání, aby byly zastaveny násilnosti, hrůzy a podvody. Žádná válka se totiž nedá zastavit válčením, stejně jako žádnou hádku nezastavíme hádkou další.

Dále se Jan Amos Komenský zamýšlí nad tím, zda plavby do zámoří přinesly Evropanům více dobrého nebo zlého. Soudí, že je Evropa bohatší co do jmění, cizokrajných látek a potravin, ale ovšem i o nejrůznější neřesti. Nevidí smysl v tom, proč je dováženo tolik zlata a jiných cenností z Afriky, když s tímto přílivem bohatství se i neúměrně zvyšují ceny. Zároveň je zde řečeno, že možnost mořeplavby je Boží dar a lid by měl zamezit jeho zneužívání. Každý přece, kdo žije u oceánu, má právo jej užívat. Podle Komenského by se měl zavést určitý pořádek, v němž by bylo ujednáno, které národy budou podnikat plavby, proč a za jakým cílem, a tyto si pak nebudou si navzájem překážet. Pokud se někdo omylem proviní proti sousedskému řádu, měl by to co nejrychleji napravit rozumem. Mnoho sporů přeci vzniklo kvůli malichernostem, ale protože nebyly vyřešeny rychle, moudře a s rozvahou, mnohdy končily tragicky. „Pravda je - jak se říká - že každý má dbát o své výhody, ale nemá způsobovat, aby jiní byli v nevýhodě."

formát A5, 98 stran + obálka